Glosa: Je všechno audismus?

S pojmem audismus jsem se seznámil již před mnoha lety, především díky odborným materiálům z USA a činnosti Gallaudetovy univerzity, kde se tomuto tématu věnují již více než padesát let. Nedávno jsem obdržel e-mail od studentky, která zpracovává bakalářskou práci na téma Projevy a vliv audismu u dospělých absolventů škol pro sluchově postižené. Ve svém výzkumu se zaměřuje na neslyšící ve věku 25–35 let, kteří absolvovali základní vzdělání ve školách pro neslyšící, nikoli v systému inkluzivního vzdělávání (mainstreamingu).

Při čtení jejího výzkumného záměru jsem si uvědomil, že zkušenosti mé generace, která vyrůstala v období socialismu, se od zkušeností mladších neslyšících výrazně liší. Proto je nelze jednoduše porovnávat. Mnoho mladých neslyšících vyrůstalo již v demokratické společnosti a setkává se s jinými formami diskriminace než moje generace.

Jako příklad mohu uvést situaci z praxe. Neslyšící vysokoškolsky vzdělaný pracovník neziskové organizace navštívil společně s tlumočnicí českého znakového jazyka starostu obce kvůli jednání o dotační politice. Během schůzky starosta několik vět pošeptal tlumočnici, aniž byly tyto informace přetlumočeny neslyšícímu účastníkovi. Ten oprávněně namítal, že neobdržel všechny informace, které zazněly během jednání. Takové jednání lze považovat za projev audismu, protože neslyšící nebyl zahrnut do plnohodnotné komunikace.

Na druhou stranu je třeba rozlišovat mezi skutečným audismem a situacemi, které vznikají z nedostatečné profesionality, chyb v tlumočení nebo z komunikačního selhání. Ne každé nedorozumění mezi neslyšícím, tlumočníkem a slyšícími osobami je automaticky projevem audismu.

Na Gallaudetově univerzitě jsem měl možnost poznat jiný přístup. Mnozí slyšící pedagogové po nástupu na univerzitu běžně komunikují ve znakovém jazyce a používají jej při výuce i každodenním kontaktu se studenty. Tento přístup významně omezuje komunikační bariéry.

Moje vlastní zkušenosti z období socialismu bych však spíše označil za perzekuci než za audismus v dnešním odborném významu tohoto pojmu. Tehdejší systém často omezoval práva neslyšících systematicky, zatímco současný audismus se častěji projevuje nepřímo – například v postojích, předsudcích nebo nedostatečné přístupnosti komunikace.

Audismus se může projevovat také ve vztahu mezi neslyšícím klientem a tlumočníkem. Pokud tlumočník není trpělivý, nepřetlumočí vše přesně nebo vynechá část sdělení, může mít neslyšící pocit, že není rovnocenným účastníkem komunikace. Podobně může docházet ke konfliktům na pracovišti, kdy tlumočení v náročné skupinové komunikaci není dostatečně kvalitní. V takových situacích je však třeba pečlivě rozlišovat, zda jde skutečně o audismus, nebo o nedostatečné profesní kompetence tlumočníka či jiné komunikační obtíže.

Domnívám se, že dnes se audismus častěji projevuje v zaměstnání a v běžném životě než ve školství. Ve školách pro sluchově postižené se navíc stále častěji vzdělávají děti s kombinovaným postižením a počet výhradně neslyšících žáků klesá. Proto mohou mít mladší generace neslyšících odlišné zkušenosti s audismem než generace starší.

Je proto důležité, aby odborné práce rozlišovaly mezi přímým a nepřímým audismem, systémovou diskriminací, komunikačními bariérami a individuálními pochybeními při tlumočení. Pouze tak lze správně posoudit, zda konkrétní situace skutečně představuje projev audismu.

Autor - Roman Lupoměský